Jak to začalo
Prostě v září roku 1970 nastoupilo po zdařilém zápisu několik desítek motyčínských dítek do pavilonové zetdéešky pojmenované po Janu Husovi, aby společně utvořili první třídu. Parta to byla náramná, a tak když po devíti (vyjjímky po osmi) letech opouštěla škamna (a ty tam byly), bylo jasné, že tím to zdaleka nekončí. Kdo to byl? Byly jsme děti svých rodičů, kteří většinou seděli v těhle lavicích o generaci zpět. Jsme rodiče těch dětí, které to tam zahřívali o generaci vpřed. Jsme to my, kdož se kamarádili, scházeli a komunikovali. To nám zůstalo dodnes. Jenže scházet se po knajpách je sice dobré a docela příjemné, ale nestačí. Rozhodli jsme se tedy spolčit ve spolku a nazvali jsem ho datem našeho přechodu od povinné školní docházky k nepovinnému kamarádství. Patrně všichni rádi vzpomínáme na motyčínskou školu, na učitele a tak. To ale taky nestačí. Jsme náročné bytosti, a tak se spolčujeme za účelem akcí, na něž budeme vzpomínat přinejmenšín stejně rádi, jako na pavilonku. Pilotním projektem ( Bože, jak sofistikované) sdružení byla Jízda Petra Tupého kladenskou cyklostezkou 0017. A máme další mimoškolní zážitek! A ještě pojmenovaný po našem učiteli. Tady se 17. dubna 2010 začala psát historie spolku Žáci 1979 a historie nových zážitků. O to tady jde a půjde!